Co je podle spousty lidí na angličtině nejtěžší? Mluvení. A proč je právě tahle dovednost takový strašák? Protože se bojíme, že nebudeme umět rychle a adekvátně reagovat, když se nás někdo na něco zeptá, nebo se v půlce věty zasekneme a nebudeme vědět co říct. Každému se to někdy stalo, no ne? 🙂  
Jak to tedy udělat, abychom se těchto situací přestali bát?  

Podíváme se společně na 8 „fillers“, tedy výplňkových slov nebo frází, která nám v těchto situacích můžou krásně pomoct. Ta sice větě reálně nepřidávají žádnou informaci a všemi lingvisty a jazykoodborníky jsou spíše haněna, ale za mě je rozhodně dobré je znát a v rozumné míře i umět používat.

K čemu se vlastně používají?

Znáte to už z češtiny, všechna naše hmm, no, nebo jakoby, spadají do této kategorie. Že o nich ani nepřemýšlíte? No právě. Stejně tak to může být i v angličtině – dají nám tak trochu pocit jistoty, že „něco řekneme“ a mezitím si můžeme rozmyslet, co kloudného řekneme dál.:)

Jak už jsem naznačila, primárně je tedy můžeme využít k tomu, abychom při konverzaci získali nějaký ten čas navíc. Někdy je potřeba najít výmluvu, jindy nás jen hned nenapadne vhodná odpověď nebo hledáme slovíčko. Můžeme také jen chtít naznačit, že přemýšlíme.

Kromě toho využíváme často těchto slov a frází k tomu, abychom zeslabili nebo naopak zesílili to, co říkáme. A někdy potřebujeme zkrátka lépe naznačit, jak „to“ myslíme – vymlouváme se, nebo naznačujeme pochyby? Můžeme použít tón hlasu, nebo právě tyto výplňky. Občas využíváme fillers i pokud chceme být opravdu zdvořilí a naši větu trochu rozvolnit, obejít, neříct ji „napřímo“, protože je nám to nepříjemné. V češtině si můžeme představit větu typu: No, víte, vlastně si myslím, že… je to tak trochu… blbost.

Cesta k „plynulému“ projevu?

Když si představíme, že někdo hovoří plynule nějakým jazykem, napadne nás nejspíš, že mluví bez zadrhnutí o všech možných tématech a říkáme si, že toho nebudeme nikdy schopní. Pravdou ale je, že i plynulý projev je protkán spoustou výplňkových slov – každý totiž potřebuje občas během mluvení zastavit, rozmyslet se, nebo najít ten správný výraz. Dělají to i rodilí mluvčí. Všimli jste si toho?

Velké pozor ale přece jenom musím zmínit – pozor na jejich nadužívání. Z užitečných pomocníků se totiž mohou snadno stát paraziti, kvůli kterým budeme znít neprofesionálně, až hloupě. Takže tedy, používejme tato slova, ale s mírou. A používejme je spíše v neformálních kontextech, na důležité business prezentaci nebo přednášce s nimi dojem neuděláme.

A o jaká slova tedy přesně jde?

Ještě než se dostaneme ke konkrétním slovům, musím zmínit anglické částice jako um, uh, er, nebo ah, které můžeme v situacích popsaných výše slyšet velmi často. Přiznejme si, že v češtině také často prokládáme naše věty krásným ehmmm nebo umm:

• I, um, think you shouldn’t do it.
  Já si, ehm, myslím že bys to neměl dělat.

Teď už se ale pojďmě podívat na případy, které si trochu více rozebereme…

1. Kind of, sort of = jaksi, docela, celkem, tak nějak

Pokud se podíváme na slovíčka sort i kind samostatně, obě by se daly přeložit jako druh. V hovorém spojení s of jde ale o něco úplně jiného. V tomto kontextu spojení znamená spíše docela, celkem, zkrátka zmírňuje to, co chceme vyjádřit. Nejčastěji stojí před slovesem, podstatným jménem, nebo za slovesem sponovým (typicky např. be). Také ho můžeme použít jako odpověď na otázku. Podívejme se na následující příklady:

• The song was strange but I kind of like it.
  Ta písnička byla zvláštní, ale docela se mi líbila.

• This is kind of an embarrasing situation, isn’t it?
  To je trochu trapná situace, co?

• Did you do well at school? – Sort of.
  Šlo ti to ve škole dobře? – Dalo by se říct

2. You know = víš

Spojením you know můžeme větu začít (když si chceme promyslet, co říct dál):

• You know, I wasn’t really sure.
  Víš, nebyl jsem si jistý.

skončit (když si chceme potvrdit, že s námi posluchač souhlasí):

• The film was sort of boring, you know?
  Ten film byl tak trochu nuda, víš jak to myslím?

nebo i napojit další část projevu (když chceme trochu „zmírnit“).

• He was, you know, always late.
  On, no víš, často chodil pozdě.

Obvykle u těchto vět předpokládáme, že je náš posluchač podobného názoru jako my.

3. You see = víš, chápeš, vidíš to?

Toto spojení používáme, když něco vysvětlujeme:

• I need some money to buy the new car, you see?
  Potřebuju nějaký peníze na to nový auto, chápeš?

Také tím často můžeme druhého povzbudit:

• You see, you shouldn’t feel bad about it.
  Vidíš, neměl by ses kvůli tomu cítit špatně.

4. I mean = vlastně, teda, myslím

Běžně sloveso „mean“ používáme když něco nějak myslíme, máme něco v úmyslu, nebo když něco myslíme vážně. Nejčastěji ale asi budete znát význam „něco znamenat“:

• It means she is not going to go with us?
  Znamená to, že s námi něpůjde?
• What does it mean?
  Co to znamená?

Jako výplňkové slovo ho používáme zejména, když něco řekneme a hned si uvědomíme, že jsme se spletli. V češtině používáme slova jako teda docela často. Stejně je tomu i v angličtině, tady nám k tomu ale slouží fráze I mean:

• She is ugly, I mean, not that beautiful.
  Je ošklivá, teda, ne tak hezká.

• He’s from south Bohemia. I mean, south Moravia.
  Je z jižních Čech, vlastně, jižní Moravy.

5. Like = jako

Slovo like určitě zná i ten největší začátečník. Má ale spoustu významů. Jasně, jako sloveso znamená „mít rád, líbit se“. Kdo na Facebooku nikdy nic neolajkoval, že.:)

Může také znamenat prosté jako, pokud něco např. připodobňujeme:

• She looks like her mother.
  Vypadá jako její matka.

V jiných významech, při hovorové angličtině, jde ale i o jazykovou „vatu“. Používáme ho klasicky tehdy, když si potřebujeme rozmyslet, co říct:

• It’s… like… hard to say.
  To je… jako… těžko říct.

Používá se také, když něco nevíme přesně, jako třeba:

• She has like 40 pairs of shoes.
  Má tak 40 párů bot.

V seriálech nebo filmech jste určitě tohle slovíčko zaslechli i jako jakousi „náhražku“ slova said – jedná se tedy o situaci, kdy chceme někoho citovat. Opět ale musíme myslet na to, že kontext použití je velmi neformální.

• And I didn’t really like it, so I was like „I’m not going to do that!“
  A moc se mi to nelíbilo, tak říkám „Ne, to teda dělat nebudu“.

6. Right = tak jo, dobře, dobrá

Už asi nemusím vysvětlovat, že slovo right má nejeden význam a použití. Nás teď zajímá hlavně hovorová angličtina, kde ho často slýcháme, pokud se chceme ujistit, že máme pravdu:

• You live in Prague, right?
  Bydlíš v Praze, viď? (Je to tak?)

Tímto slovíčkem ale můžeme snadno např. změnit předmět diskuse:

• Right, so what did you have for lunch?
  Dobrá, co jsi měl k obědu?

nebo zkrátka začít větu, ve významu jo, ok, dobrá:

• Right, so I’ll see you tomorrow.
  Jo, tak se uvidíme zítra.

7. Well = no, tak, dobře

Všichni určitě známe well ve významu dobře.

Jako výplněk se používá na začátku věty a ukazujeme tím, že přemýšlíme nad otázkou, kterou nám někdo položil:

• Well, it’s a difficult question.
  No, to je složitá otázka.

Dále také když chceme změnit téma nebo říct něco trochu jiného, než se od nás očekává. Zkrátka se z toho chceme vykroutit a nepřiznat naplno, že se nám třeněco nelíbilo, chceme to celé „zaobalit“ či „změkčit“, tak jako v tomto případě:

• How was the play? – Well, it was interesting…
  Jaká byla ta hra? – No, byla… zajímavá.

Jde ale i o ideální slůvko na „přechod“ mezi jednotlivými myšlenkami. Můžeme tím částečně „opravit“ to, co jsme řekli:

• The weather outside was horrible so I didn’t go out. Well, I didn’t go also because I was ill.
  Venku bylo hrozně, tak jsem nikam nešel. No, a taky jsem teda nešel, protože jsem byl nemocný.

Taky ho použijeme, pokud chceme něco uznat nebo souhlasit:

• Well, that’s true.
  No, to je pravda.

8. Okay = OK, tak jo

Okay známe také všichni. Používá se v podobných situacích jako right. Podívejme se na tyto příklady:

• Okay, fine.
  Tak jo, dobře.

• Okay, let’s talk about next week.
  Tak jo, pojďme se pobavit o příštím týdnu.

Pokud použijeme okay ve spojení se so (tak), většinou něco shrnujeme:

• Okay, so does it make sense to you?
  Tak jo, dává vám to smysl?

 

Tak co? Která výplňková slova už jste znali a která používáte? A jsou některá, u kterých si uvědomujete, že je možná používáte až moc? Like, it’s kind of hard to say, you know.:)

A jestli se stále ještě bojíte, že nebudete umět zareagovat, pojďte si to vyzkoušet v praxi. Podívejte se na balíček Intense – můžeme si kromě společného povídání na hodinách také dvakrát týdně zavolat a pořádně tak neformální konverzaci trénovat.: